Pro kompletní funkčnost webu je třeba váš výslovný souhlas s uchováváním informací v souborech cookies (požadovaný směrnicí Evropské Unie). Soubory cookies také využíváme ke sledování návštěvnosti webu. Pokud cookies nepovolíte, nemusí funkovat některé vlastnosti webu - např. přihlášení se.
Menu
Rok: 2017 - 2016 - 2015 - 2014

Od léta do podzimu

Od léta do podzimu
11. 11. 2019 14:43:09
Mauglího píseň
Džungle, Balů, Šerchán, Ká! Kdo tento příběh dobře zná?
Ve Vysoké Srbské se odehrál.
Silný Šerchán proti Mauglímu stál.
Sešli se zde zvířátka – moudří kmeti a jejich malé, větší i velké děti.
Hlavně ten nejmoudřejší kmet - vlasatý děd Vševěd.

Ten chtěl chlapce učiti, ale Mauglí se cítil silný býti,
že Šerhána sám chytí.
Našel ho a cenil zub,však nezkřivil mu ani chlup.
Jeho sval se slabý zdál,  tak se tygra začal bát
a protože nechtěl umřít mlád, utekl a s Ká zamakal.

Mezitím do džungle zlí pytláci zavítali,
Zebřičku po hřbetě velkou dýkou poškrabkali.
Ano. Byly tu těžké chvíle, však pistolník podal ruku víle
a pravili: „Pif pif pif pistolníci, lalala já jsem víla.“
Zebřička zdravá vstala, se všemi se objímala.

Jenže tygr tu stále byl, chlapec prý džungli znesvětil,
a tudíž ho čeká smrt. Potom Mauglí vyl, aby ho někdo podpořil.

Pomoct přišel mocný rod. Rod z oblasti Minecroft.
Rod rybiček s ostny ostrými, jejichž jed dělá ostatní dobrými.
Jejich sídlo –Malinový důl - neopustili snad sto století a půl.
„My jsme Fugu rybičky, máme malé ploutvičky.
Šerchána se nebojíme a Mauglího zachráníme!“

Strhla se poslední bitva. Vzduchem proletěl dráp jak břitva.
Mauglí se vyhnul a s podporou všech zahnal Šerchána na útěk.

Můj nejmilejší oddílek Měl tady svůj podílek.
Pořád mohutně řval: „Můj nejmilejší oddílek! Aaaaaa!“,
Že Šerchána úplně nejvíc nejdále za nejvíce kopců, nejvíce řek a nejvíce džunglí zahnal.

        Trpasličí gender a výchovná role pohádek  😊
   Když jsem kdysi dávno organizovala tábor na téma Poklad Inků, milovala jsem svého předchůdce za výběr tématu. Ideální téma na dětský tábor. Ony ty děti se v té době neměly zrovna fajn… Představa, že mě jako dítě vyberou jako vyvolené, dvanáct let mě krmí posvátnou kukuřicí a hlavu od mimina tvarují destičkami dle tvaru vrcholu hory, pod kterou budu po těch dvanácti letech ponechána k obřadnímu umrznutí… no.. Celou přípravu tábora mi tohle chodilo hlavou… Ondřeji Mišáku, tohle máš ještě pořád u mě schovaný 😊
      Trpaslíky jsem si jako téma vybrala sama, úplně jednoduše pro souvislost s faktem, že náš tábor bude určen pro ty nejmenší dětičky a jejich rodiče, maminky, tatínky. Ovšem i při přípravě na tohle téma jsem narazila už v počátku na jeden problém, který se mi už druhý rok vracel do hlavy a ne a ne se ho zbavit.
    Problém zvaný Trpasličí gender. Věděli jste, že trpaslice nosí vousy? Úplně normálně, jako trpasličí chlapi! Stejně tak brnění, sekery, nářadí… Zejména za ty permanentní vousy mě v začátku holky vedoucí „měly rády“… Ale tak na maskové stížnosti už jsem zvyklá, kluci z první bandy mě nesnášeli za bílé silonky i inkontinenční gaťky (dělali kačery), na zmíněných Incích měli povšechně vedoucí problém lítat celé CTH se sádrovou maskou na obličeji (nevěřili byste, jak různou barevnou škálu dokáže v sádře po 14 dnech vymalovat pot jednotlivých lidí 😊 ) Takže trpasličí fousy z koudele přece pohoda, ne? Sakra ne, kouše to jak s.iňa! :-D :-D :-D . No zpět k trpaslicím, nemají to, holky, v té trpasličí říši jednoduché.. Dělat všechno jako chlapi…
      A teď si vezměte – my ten tábor hrajeme jako kontinuální pohádku. Děj, který začíná, probíhá, přináší napětí, zápletku, rozuzlení, happy end… a samozřejmě „Poučení“, ostatně jako každá pohádka. Poučení implicitní a vcelku nekriticky dětmi přijímané. Jen si vezměte, jak hluboce nás zasahuje klasické zakončení pohádek: „… a byla svatba a žili šťastně až do smrti.“ (!) Možná že méně následků zanechává ukončení: „ Zazvonil zvonec a pohádky byl konec“. 😉
     Musím teď přiznat, že mám opět krásný velmi inteligentní tým, který se i na takovéto teoretické hovadiny velmi dobře chytá, takže se letos vášnivě debatovalo zejména nad tématem poučení, které má z našeho děje plynout, a nad tím, jak dětem předat 3 informace. Za prvé – že trpasličí role žen je v životě lidském nesmysl (a že s tím máme, holky dnešní schopné dost problém…), a za druhé, že po svatbě prince a princezny nepochybně přijde řada problémů, které je před dosažením toho životního štěstí zapotřebí vyřešit a mnoho se toho naučit. A ještě tedy ta třetí, výše zatím nezmíněná, že se vyplatí obětovat vlastní poklady pro dobrou věc. Bo se to vždycky vrátí.  Myslím, že se nám to luxusně povedlo 😊
     Na začátku jsme tedy nejdřív řešili jenom externího nepřítele a ty ztráty a zisky – obra, kterého jsme probudili při opravách království a který nám unesl naši milovanou čarodějnici. Moje dítě na to doteď vzpomíná, jako na nejsilnější moment tábora – že tomu šmejdovi obrovi musela, stejně jako všechny ostatní děti, vysolit všechny svoje diamanty, aby vysvobodila čarodějnici – hlavní dobrou duši trpasličího království… Ona jim pak samozřejmě pomohla získat všechno a ještě něco navíc zpátky, ale ten moment toho vyplacení byl opravdu pro drsňáky.
     Pak už bylo všechno zalité sluncem, ale král s královnou se nám jaksi rozhádali. Království měli, peníze měli, všechno měli… ale pořád to nějak haprovalo. Takže jsme je museli naučit komunikovat a rozdělovat si role… Né jako u trpaslíků 😊
     Když si tak na tábor po několika měsících vzpomínám, tak těch báječných nezapomenutelných momentů bylo skutečně mnoho, ale tři mi utkvěly i bez připomínky fotkami… Tipuju, že na ně budeme s radostí vzpomínat všichni, včetně rodičů. (I když, nevím, jak král s královnou :-D )
1) Na moment, kdy naši prďoši s rodiči chodili mezi králem a královnou a vyřizovali jim vzájemné
vzkazy, protože jeden s druhým nemluvili…  „Vyřiďte královně, že mi vadí, že je furt s něčím nespokojená!“ … „Vyřiďte králi, že se s ním nebudu bavit, dokud si neumeje vlasy.“ … „Já? Vždyť ona na sebe taky kašle, pořád jenom sedí a bulí!“ … „Vyřidtě mu, že jsem smutná, protože se se mnou vůbec nebaví!“ … atd… Řekla bych, že v mezičase přenosu informací tam rodiče občas přihodili něco svého. Nakonec jsme je
rozmluvili, milí zlatí se dohodli, co pro sebe navzájem udělají. A tím jsme pokračovali k druhému bodu vzpomínek napořád…
2) Následující den jsme prostě genderově rozdělili. Kluci
vedoucí za vydatné pomoci tatínků se na celé odpoledne chopili výuce mužských úkolů.  Nezapomenu, jak na zahajovací rozcvičce, kdy děvčata pod vedením maminek koordinovaně cvičily jógu, tanečky a úsměvy ke slunci, banda polonahých opičáků probíhala kolem nich tam a zpátky s dlouhými nosy… A to rozhodně nenapadlo chlapečky, že ano 😊 Taky nezapomenu, jak z chatky slyším podivně synchronní rachot z klučičích sprch, vykouknu z okna a vidím, jak z nich vycházejí opět polonazí tatíci, ručníky přehazují přes rameno a zpívají unisono, co je napadne. A ti malí fungovali jako přesné kopie – bez ohledu na to, že jejich máma si třeba někde zrovna šlechtila obočí… Pak šli hoši tužit svaly a pomáhat s chlapskými pracemi. Ti kluci byli báječní. No ale holčičky neméně, s těmi jsme si my maminky užily báječné dámské wellness odpoledne. Všechny holky z tábora seskupené na jedné velké dece, roztahané všechny šminky, laky, voňavky, hřebeny, sponky, šaty, zrcátka… Vydržely jsme u toho společně skoro tři hodiny, včetně občerstvení na úrovni. Nádhera. Cítily jsme se opravdu jako královny. Poctivá příprava. A na co že to? No abychom se mohly konečně společně potkat s těmi našimi voňavými a šikovnými králi přece! A víte co? Ani na kytičku nezapomněli. Setkání holek a kluků po celém odpoledním programu bylo opravdu dojemné 😊 A to víte, že pak už to mezi králem a královnou šlo jako na drátkách a tak rychle, že jsme ani neviděli, jak se dostali k závěru a třetímu nezapomenutelnému konci…
3) … porodu sedmi trpaslíků… To snad ani nejde popsat. Lze jen poděkovat rodičům hercům za
neskutečně zábavný finiš našeho děje. Brečela jsem smíchy, fakt že jo. Ovšem když to všechno ovšem uviděla královna, zhrozila se… A konstatovala, že za takovouhle mateřskou, až ji přežije, si zaslouží pořádnou dovolenou. Přinejmenším v Africe! Takže:
„ČÁRY MÁRY ENTENTÝKY, POLETÍME DO AFRIKY,
PODRŽTE SI ČEPICE! HOP A UŽ JSME V A-FRI-CE!“ Wendy

A jak se po desetiletém působení na našem táboře loučí dvě šestnáctky?
   Tady na táboře trávíme léto víc než polovinu našeho života. A tak si myslíme, že máme právo vyjádřit svůj názor a ten zní:
    Kdybychom se mohly vrátit v čase, vrátily bychom se jen kvůli těmto táborům a absolvovaly je všechny znovu. Máme odsud hordy těch nejlepších vzpomínek, zážitků, zkušeností a celkem rozsáhlou sbírku berlí a obvazů.
   Chtěly bychom poděkovat tobě, Zlaťáku, za tvou spravedlivost ke všem účastníkům a za vyřešení každého problému, který se naskytl. Tobě, Danko, za tvou ženskou chápavost a za zpracování videí, které jsou tak úžasnou vzpomínkou na tábor. Také tobě, Vašku, za tvou ochotu brodit se bahnem pro boty na naše bosé nožičky a řešit každou kravinu. Tobě, Babu, za tvou soutěživost, která nás pohání vpřed, a víru, kterou do nás vkládáš. Dalibore, tobě za kázeň, kterou jsi přinesl do našeho tábora a (někteří už ji potřebovali jako sůl). Tobě, Elis, za to tvé: Když nemůžeš, tak přidej víc! Tobě, Davide, za to, že jsi pro každou srandu a vše dokumentuješ pro zachování těch úžasných vzpomínek. Děkujeme tobě, Klárko, za tvou neustálou pozitivní energii a milé úsměvy. A nesmíme zapomenout na vedoucí, kteří už tady s námi nejezdí a velmi nám chybí.
   Chtěli bychom poděkovat všem, co se kdy angažovali v kuchyni s přípravou výborných jídel. Každý rok jsme se na ně opravdu těšily a vy jste naše bříška nikdy, nikdy nezklamali.
   Panu Machovi, že nám poskytl tyto prostory, které jsme si tolik zamilovaly.
    Pak tobě, Marki, za každé bebí, co jsi nám tak ochotně pofoukala (a že jich za posledních pár let nebylo málo).
   Chceme poděkovat Vendy jakožto táborové mamince, na jejíž rameno jsme si kdykoli mohli přijít poplakat. Chtěly bychom poděkovat tobě, Mate (šéfíčku, ty náš Lokišku), za báječné programy a že ses nás snažil vychovat a naučit to, co nás nenaučili doma.
   A nakonec tobě, Myšáku. Sice nevíme, jak tě napadlo pořádat tábory pro takový caparty, jako jsme my, ale jsme ti neskonale vděčné za to, že je pořádáš. A že jsi nás sem vzal, i když už tady nemáme co okounět. 
    Myslíte, že tímhle to končí? Tak to se tedy pletete…Největší dík totiž patří všem dětem, kteří se účastnily táborů tak, jako my. Byly naši přátelé, rivalové, spojenci i dětské lásky a děkujeme jim proto, že nám pomáhaly vytvářet vzpomínky, které si uchováme navždy.      
Maki a Kiki z tábora Z pohádky do pohádky.

Mistrovství světa týmů v ringu 2019
    Zářijový turnaj v ringu byl stejně jako vloni plný až po střechu. Devatenáctka týmů a přes sto dvacet hráčů a pořadatelů. Devět hřišť bylo v permanenci od soboty do nedělního odpoledne. K tomu dobrá zábava po oba večery, kvalitní kuchyně (díky celá kuchyně), hráči i rozhodčí jedoucí v duchu fair play.
Ringo kroužky nové kvality k tomu. „Slušné“ počasí – trochu deště i bahna potěší. Úsměvy na tváří všech. Skvělé výkony předvedli všichni – vítězů bylo jen několik. Jednotlivkyně Sofie Vojnová, jednotlivci Pavel Mrnuštík. Dvojice ženy vyhrály Vojnovy – Míša a Sofie. Dvojice muži Vilém Mikeška a Johny Kolštrom. Smíšené trojice Bára Hejná, Vilém Mikeška, Johny Kolštrom. Týmový turnaj ovládl Karibik před Prčaty a B.A.R. Gratulujeme vítězům, těšíme se na ringo ve Znojmě 29.2.2020 a v září v Rajnochovicích 4.-6.9.2020. Ještě dříve si můžete zahrát 21.12.2019 v Olomouci!              Mussur

PS: Bonusem byl sobotní softbal – krásné klání za nádherného počasí! Díky všem zúčastněným!     

Čokodeli víkend
   Říjen začal v Rajnoškách Čoko – deli – sporto – houbo – cyklo - turistický víkendem pro hravé rodiče s veselými dětmi a pro ještě hravější samostatné dospělé! Stovka účastníků a vedoucích dojela na místo zaslíbené nejen Čokošům a Delinkám, ale i  Hříbečkům a Bedlám … Ano, rostly houby a kdo chtěl, nasbíral.
   A program? Čokohry, delisporty, čokoturnaje i delizávody. Pro dospělé zájemce také houbovýlety. Ringo,  kola, fotbal, kuželky, volejbal i softbal, táborák – to vše bylo naplánováno. Ale příroda si řekla, zkusíme, co Čokodelíci vydrží. A tak lilo a pršelo většinu víkendu. K tomu mlha a sychravo … Opravdu suverénně nejhorší počasí během podzimu. A tak jsme si užili povídání, kytar a zpěvu, malování a další výtvarné činnosti s kaštany, žaludy a oříšky. Zlaté stolní hry všeho druhu. Jak v pátek, tak po celou sobotu.
   Opravdová speciálka byla  v sobotu večer – slavnostní oslava opravených chatek se povedla. A poté byla diskotéka pro děti. Dospělí si užili ohně a špekáčků v jídelně, kytar i písní a scrabble a dalších stolních her.
   Nedělní závěrečná – bylo lépe, ale nic moc. Ale i tak jsme si celý víkend užili naplno.
    Strava byla jako vždy výborná. Zvýšený obsah Deli a Čoko aneb dost dobré čokodelíčko.  Zelňačka, houbovka i vývary po ránu. Bylo pečené a výborné masíčko. Koláče či buchty, jak z pekárny, tak od kuchařů, tak i domácí od účastníků. Dík skvělé kuchyni v čele s Jitkou, Maruškou a Janou za podpory dvou borců – Vojty a Miloše!
Dík vedoucím Míšence, Petrovi, Vinetouovi, Aničce, Elišce, Adélce! A všem účastníkům za statečné výkony!          Mussur

Eldorádo 2019 – Star Wars: Impérium vrací úder
    Imperátor Palpatine stál u okna své válečné vesmírné lodi a pozoroval výbuch Hvězdy smrti a čekal na návrat svého učedníka Darth Vadera. Díky Síle ví, že se mu podařilo uniknout. Taky ví, že je teď čeká mnoho práce – spousta dobrých vojáků impéria tento útok Rebelů, vedených princeznou Leiou a Lukem Skywalkerem, nepřežilo. Musíme urychleně vycvičit nové, pomyslel si, a potlačit tuto hloupou rebelii.
    A tak se také stalo. Po náročném výcviku jednotek Sithů (ovládajících temnou stranu síly) a Stromtrooperů (vojáci impéria) se podařilo navrhnout a postavit novou hvězdu smrti. Poučeni z předchozího vývoje na ní je i spousta únikových modulů navržených přímo novými vojáky. Postupná likvidace základen rebelů na rozličných planetách, kam jsme se dostali pomocí MHD (mezihvězdná hromadná doprava), nás nakonec dostala až do finální fáze – dopracovali jsme se k hlavní základně rebelů. Podařilo se vyřadit její vnější obranu a poté jsme se pustili do boje se zbývajícími generály odboje, který vyvrcholil poražením i Luka Skywalkera. V této dimenzi temná strana slaví úspěch!
   Pravá Česká Flotila děkuje všem účastníkům za heroické výkony a těšíme se zase někdy na Eldorádu u další porce her, šifer a především velkých výzev, kde můžete překonat sami sebe!
    A pořadí? Vyhlášeny byly první dvě místa (1. DARK SIDE a 2.   PMS)   Dále si hráli a soutěžili: SSŽ,   BAOBAB, PANDĚRY, YODA´S LADIES, ŠLAPANDY a  HOMO CELESTIS                       Pája

Ivan Hlas a vyhodnocení táborů
V půlce října dorazil k nám jak Ivan Hlas, tak skvělý kytarista Norbi Koacs a violoncellista Olin Nejezchleba. A to do Klubu Teplo na Horním náměstí v Přerově. Pecky zazněly a tak jsme si užili písní z filmu Šakalí léta, tak i další hity v čele s Malagelem. K tomu řádka písní dua Olin a Norbi.
Před akcí proběhlo setkání pracovníků našich táborů včetně vyhodnocení. Díky všem co dorazili!
Užili jsme si fajn koncertu – skvělá hudba i atmosféra! Stejně tak setkání s vedoucími.    Mussur


Slovenský ráj sluncem zalitý
    Letní říjnový víkend plný slunce a nádherné přírody. K tomu 48 účastníků – turistů – skvěle reprezentující naši Dlažku. Ranní vítání slunce a následná celodenní vedra v sobotu i neděli. Louka na Kláštorisku plná opalujících se turistů a to 27.října – to není vždy! H tomu dobyté feraty (Kysel) i další rokliny (mj. Velký Sokol, Kláštorská  a Suchá Belá), dále Prielom Hornádu i Tomášovský výhlad. Letní odpoledne aneb opalovačka na Kláštorisku u výborného místního moku. Večerní stolní hry i degustace všeho druhu. Malá oslava 101 let naší vlasti s procítěnou hymnou. Výborná strava na základně a též i dobré ubytování – díky místním majitelům. Návštěvy slovenských restauračních zařízení a ochutnávky halušek, pirohů, polévek i pstruha. Hodiny v buse a kochačka  okolím – hlavně Žilina a její okolí se nám díky zácpám podařilo vychutnat a to dvakrát! To vše dohromady dalo dohromady úžasný víkend. Nádherná fota přírody i turistů na našem webu – mrkněte i vy. Díky Slovenský ráji! Díky turisté!
   A pro všechny další možnosti kvalitní turistiky: Na jaře vyrážíme do Českého ráje a na podzim do Vysokých Tater!                     Mussur

Willy Fog na cestě za dobrodružstvím
        Drahý příteli, předem mého dopisu přijmi mé nejvřelejší pozdravení a zároveň prosím i mou velikou omluvu. Naše cesta za tebou do vzdáleného Thajska se bohužel úplně nevydařila. S tvým dovolením ti vše podrobně popíši na dalších řádcích tohoto dopisu.
Na cestu jsme se vydali týž večer, kdy jsem obdržel tvé psaní. Dorazilo k nám v ten nejlepší možný okamžik. Již chvíli jsme totiž uvažovali nad tím, že bychom rádi opět někam vyrazili. Sbalit kufry bylo otázkou několika minut a v nacházení vhodných dopravních prostředků jsme se výborně proškolili během své poslední cesty. Brzy po osmé jsme již byli na palubě zaoceánské lodi mířící ke břehům Thajska. Co čert nechtěl, té noci, co jsme vypluli, nás na moři zastihla strašlivá bouře. Vichr nám brzy sebral hlavní stěžeň i s plachtou, a i přes statečný kapitánův nápad využít parního lodního kotle, abychom se z bouře rychle dostali, si vítr záhy vzal i zbytek lodi. Někdy okolo této chvíle bouře smýkla s lodí tak silně, až jsem se zátylkem udeřil o jeden z lodních trámů, následkem čehož jsem skončil v bezvědomí. Když jsem vědomí opět nabyl, ležel jsem mezi troskami lodi na neznámé pláži. O kousek dál jsem spatřil ležet bezvládného Barnabáše. Okamžitě jsem k němu vyrazil a jal jsem se ho křísit. Netrvalo to dlouho a Barnabáš začal vykašlávat mořskou vodu. Po tom, co se plně probral, jsme prodiskutovali svou situaci a zhodnotili jsme, že na ostrově možná chvíli pobudeme a bylo by lepší si ho projít a podívat se, jestli moře nevyplavilo ještě někoho z posádky, případně jestli nenarazíme na známky osídlení. Vydali jsme se každý opačným směrem a znovu se sešli v pravé poledne. Na nikoho dalšího jsme bohužel nenarazili. Na obloze se tou dobou začínaly znovu shlukovat mraky, a tak jsme se rozhodli, že nejlepší bude postavit si alespoň nějaký provizorní přístřešek, než se objeví nějaké další neštěstí. Pro stavbu jsme využili, co se našlo, hlavně ale trosky lodi. Když jsme pak po nemalém úsilí své dílo dokončili, zaslechl jsem tiché zahřmění. Upozornil jsem Barnabáše na to, jak skvělý nápad bylo vystavět si přístřešek, neboť se blíží další bouře. Barnabáš na to ale odvětil, že to není žádná bouře, že mu pouze kručí v žaludku. Až tehdy jsme si uvědomili, jak žalostný je stav našich zásob. Z lodního proviantu nezbylo nic, bouře vše smetla. Věděli jsme, že na ostrově hlady nepojdeme, během průzkumu jsme totiž narazili na spoustu zajímavých a zřejmě i jedlých tvorů. Problém spočíval v tom, že ani jeden z nás netušil, jak je připravit. Měli jsme však štěstí v neštěstí. Když už jsme pomalu začínali propadat zoufalství, objevil se další trosečník. Představil se nám jako Vezník a přiznal se, že zaslechl část našeho rozhovoru a že nám může být nápomocen. V Anglii totiž pracoval v potravinářském průmyslu s přesně takovým zaměřením, jaké jsme my zrovna nutně potřebovali, a je tedy více než způsobilý na to, co je potřeba udělat. Jediné, co od nás potřeboval, bylo dopravit k němu ulovená zvířata, a o zbytek jsme se už starat nemuseli. Vydali jsme se tedy na lov a byl to lov vskutku prapodivný. Zdejší fauna totiž obsahovala i takové tvory, jako třeba Hádal padal (Rixaetus cadereus), Zmatenec sudový (Amentiatus doliumus) či Spáč hyperaktivní (Dormionus hyperactivius) a spoustu dalších. Panu Vezníkovi patří naše díky, neboť bez jeho pomoci bychom pravděpodobně umřeli hlady. Toho dne jsme již dále nepodnikali nic velkého. S plnými žaludky se totiž lépe odpočívá, než cokoliv dělá, a tak jsme odpočívali a večer se kochali zdejší hvězdnou oblohou.
    Příštího rána jsme se s Barnabášem na nějakou dobu rozdělili. Já jsem s panem Vezníkem zůstal hlídat na pobřeží u našeho přístřešku, zatímco on vyrazil na nejvyšší bod ostrova. Barnabáš doufal, že z vrcholu uvidí nějakou proplouvající loď a že se mu povede upoutat pozornost její posádky. Vrátil se krátce po poledni s poněkud zdrceným výrazem ve tváři. Za celé dopoledne nezahlédl ani jednu loď. Tedy abych nelhal, jednu zahlédl, ale ta již byla prakticky za obzorem. Vidět mého přítele v pochmurné náladě mi trhalo srdce, a tak jsem mu navrhl, že si na večer můžeme každý přichystat nějakou krátkou scénku či divadlo. Není totiž lepšího léku na pochmurnou náladu než nějaká tvořivá činnost. Barnabáš zpočátku váhal, ale nakonec se dal přemluvit, a tak jsme se oba vrhli do tvoření. Den nám rychle utekl a večer jsme se sešli u ohně a každý předvedl to, co si pro druhého nachystal. Bylo to sice velmi improvizované, ale i tak nám to pozvedlo ducha. Tento večer však měl i jistou tragickou chvilku. Ve chvíli, kdy jsme si již jen povídali, se ze tmy vynořila skupina pirátů a se zbraněmi v rukou unesla našeho přítele Vezníka. Byť jsme se jej záhy vydali hledat, nepodařilo se nám ho již najít. Doufám, že se mu z jejich zajetí nějak podařilo utéct a že je teď v bezpečí. Vlivem tohoto přepadení naše nálada opět poněkud poklesla, ale nic není černobílé a my tak alespoň zjistili, že zde nejsme úplně sami a že by zde mohla být nějaká naděje na případný útěk. Pro případ, že by se piráti vrátili, jsme na noc zahasili oheň a přespali jsme ukryti mimo naše tábořiště.
Dalšího rána jsme se pečlivě zamaskovali a opatrně si prohlédli okolí tábořiště. Ve směsi stop, pirátských i těch našich, se nám podařilo nalézt stopy, které nás následně dovedly až k tábořišti pirátů. Zde jsme se s Barnabášem opět jednou rozdělili a každý vnikli do tábora z jiného směru. Naším cílem bylo zjistit o nich pokud možno co nejvíce a zároveň je zbavit alespoň části jejich zbraní, což se nám také podařilo. Maskování se nám zřejmě opravdu zdařilo, neboť si nás žádný z pirátů nepovšiml a nám se tak podařilo jim zabavit slušné množství jejich zbraní. Abych nás zase ale nepřechválil, hlídající piráti byli poněkud nepozorní, a někteří byli dokonce staršího věku. Jak praví staré přísloví, s jídlem roste chuť a nejinak tomu bylo i s naší výpravou do pirátského tábora. Rozhodli jsme se jej vzít ztečí. Pečlivě jsme si vše naplánovali, chvíli tábor pozorovali a v příhodnou chvíli zaútočili. Boj to byl lítý a nemilosrdný, pro nás ale vítězný. Piráty se nám povedlo z ostrova vyhnat. Bohužel se nám ale nepodařilo získat žádnou loď do našeho vlastnictví, a tak nám nezbývalo než dále čekat, co nám osud přinese. Zbytek dne jsme strávili odpočinkem a sportovní činností. Nějak jsme se přece odreagovat museli, ne?
     Naše záchrana přišla neočekávaně následujícího dne zrána. Probudilo nás volání z lodi kotvící na moři poblíž našeho přístaviště. Kapitán této lodi na nás mával prázdnou láhví, ve které jsme hned ze začátku našeho nedobrovolného pobytu na tomto ostrově vyslali zprávu v naději, že ji třeba někdo najde a připluje pro nás. Naši radost hatila jediná věc, loď po bouři ztratila člun a kapitán pro nás tedy nebyl sto vyslat nikoho z posádky. Museli jsme si tedy pomoci sami. Chvíli nám to sice zabralo, ale nakonec se nám podařilo postavit improvizovaný člun z místních palem. Do našeho plavidla nám pravda lehce zatékalo a museli jsme se vyhýbat různým nebezpečným a úzkým místům, nicméně i tak se nám podařilo úspěšně dosáhnout záchranné lodi a na její palubě vyrazit šťastně domů.
Jak vidíte, drahý příteli, náš pokus o cestu do vaší země nebyl právě úspěšný. Již v této době ale s Barnabášem plánujeme další pokus a věřím, že tentokrát se nám to určitě podaří. Dám vám vědět hned, jakmile budeme připraveni.
    S pozdravem a přáním všeho dobrého.    Willy Fog

     Pár vět na závěr…
   Tak a další příběh je za námi. Doufám, že jste si to všichni pořádně užili a že se již teď těšíte na další víkendovku a taky na další tábor. Za sebe můžu říct, že jsem si to užil hodně. Příběh pana Foga mám obecně hodně rád, a i když víkendovka už nebyla na motivy knih, tak si myslím, že se nám i tak vydařila. Doufám, že se potkáme nejpozději na jaře na stejném místě a v co největším počtu. Musíme přece minimálně zkontrolovat, jak nám roste sekvoj a jak se mají ti černožlutí salamandři, které tam poslední dobou tak často potkáváme. Mějte se lidi! Zdar na jaře.    Skalda
P. S.: Rezervní cibuli s sebou, jasný?

Podzimní víkendovka Willy Fog
     Letošní podzimní víkendovka se táhla v duchu smutku i smíchu. S Willy Fogem jsme se rázem ocitli na pustém ostrově, tudíž jsme si potřebovali postavit přístřešek, najít potravu a v neposlední řadě i loď, abychom se mohli dostat zpátky domů. Dětský smích, podzimní příroda ani krásná zvířátka nechyběly. Každý si užíval těchto pět dní po svém, ale vždy jsme se všichni sešli u čtyř stolů v jídelně u jídla, které nám připravovali zkušení kuchaři. Doufám, že si to ostatní účastníci užili stejně tak jako já a všichni se znovu shledáme za půl roku na jarní víkendovce.  Lenka
   
         Víkend svobody a oslava 17. listopadu
     Jako každý listopad, je tu spousta vzpomínek, ale i nových akcí. V pátek jsme vyrazili do Rajnošek na základnu si užít svobody - a trochu ji oslavit. Oslava není podstatná, důležité, že svoboda je. Věnovali jsme malou vzpomínku na třicet let (kytary s Vincenzem a Vaškem, zpěv všech, dobré moky, dobré jídlo) – to vše v malém, ale kvalitním kolektivu Dlažkařů. V sobotu byla slušná tůra na Marušku, pak zastávka na Trojáku a další na Tesáku. Po celý víkend oheň v krbu hřál na těle i na duši.
V neděli na naši základnu za nádherného slunečného počasí přijel autobus na drakiádu. Po loňském zataženu a sněhu, předloňském ledu a mlze, letos opravdu za krásného podzimního babího listopadového léta!  Lýsečáci v čele s Wendy si den užili jak sportovně, tak hravě. Špekáčky i výborná polévka na oběd, k tomu výborný čaj i jiné moky pro dospělé. Soutěže a hrátky pro děti byly skvělé - díky Markéto, Lenko i Vašku. 
Nedělní večer 17:11 se sešla ideální sestava pamětníků na Dlažce. Probrali jsme listopad tehdy i dnes, k tomu si dali Svatomartinské víno i výborný čaj, něco dobrého na zub. Dost dobrá oslava!   Mussur

      Hudboslovení - 18. ročník
Patnáct dost dobrých akcí v průběhu 30 dnů. Slušná porce. 
První koncert – těšili jsme se na příjemný večer s partou hudebních veteránů. A tak to bylo. S Honzou Hrubým to jinak být nemůže. Před koncertem - pokecali jsme spolu, pohladili vzájemně na duši a pak už jen dost dobrá hudba. Ballardovy songy zahřály. Dík.
Akce druhá - nádherný nářez od mladých anglánů. The Rainbreakers byli nabití energií a to přesně sedlo – do diváků. Super.
Třetí akce byla přednáška o Norsku – zajímavé povídání plné nádherných záběrů.
Čtvrtá a plné hudebních nápadů – tak se dá charakterizovat večer. První půlka byla  s Jardou Svobodou a Přáteli člověka – paráda. Druhá byla naopak The Reverends za doprovodu Jardy hráli své písně – dobré, ale první část se líbila více.
Pátá akce aneb francouzská smršť. Mladí muzikanti to rozjeli tak, jak dlouho nikdo jiný! Nářez‼!
Šestá akce – přednáška Izrael: Svatá země v ohrožení – přinesla zajímavé povídání a krásné fota.
Sedmá část 18. ročníku Hudboslovení přivezla legendárního člena Marsyas Oskara Petra za doprovodu omladiny. Nádherný večer s atmosférou písní volnosti a svobody. Diváctvo si vrnělo a pobrukovalo, spokojenost nejvyšší.
Osmá část skládačky byla Mňága a žďorp. Necelých tři stovky diváků si užilo hudby a celého pátečního večera. Kdo si chtěl užít komerce, měl možnost – suvenýrů s Mňágou bylo k zakoupení přehršel.
Největší část Hudboslovení proběhla následující den. Čtyři díly do skládačky - pohádkový karneval pod vedením Ketty a k tomu hromada stolních her, tak následující lampioňák s Džerym a k tomu bonusový  ohňostroj, navštívilo hromada lidstva přerovského. Zaplněný sál i velká řada venku a to od nejmenších až po babičky a dědečky. Příjemné odpoledne a podvečer.
Následoval emocemi naplněný večer. Emotikony Česti Beťáka pobavily diváky, rozesmály, ale i přinesly chvíle k zamyšlení. Řada básní, povídka, písně od Hegerky, Folk teamu, Jablkoně i další – to vše přilétlo z pódia a udělalo radost všem.
Vrcholem celého minifestivalu byl večer se Spirituál kvintetem. Opravdu zaplněný sál klubu Teplo si užíval každého slova a všech písní. Jeden z posledních koncertů kapely se šedesátiletou historií přinesl ne průřez tvorbou, ale obrovské pohlazení všem přítomným. Děkovačka, přídavky, mnoho poděkování po koncertě kapele i nám pořadatelům. Tak tomu říkám úspěšný koncert‼! Díky!
Poslední akcí byl rockový večer – Mancuso a další dvě kapely zahráli své nejlepší songy a diváci si závěru Hudboslovení užili na 100%.
Co říci na závěr? Vysoká úroveň všech akcí, slušná účast celková (1828 účastníků) a odezvy jak od vystupujících, tak účastníků velmi dobré. A za to patří dík všem pořadatelům.     Mussur

Spirituál kvintet
    Poprvé jsem Spirituál Kvintet viděla naživo v roce 2010 na festivalu v Náměšti na Hané. Aktuálně to bylo tedy podruhé a bohužel naposled, kdy jsem měla možnost je vidět a slyšet. Ale za jejich 60letou historii toho stihli ne zrovna málo.  Dvě hodiny nádherných písniček, které si sál s nimi zpíval. Zazněly písně, jako Až se k nám právo vrátí, Zpívající cikán, Mlýny a mnoho dalších. Sál byl nacpaný k prasknutí nebo až po střechu, jak kdo chcete. Já ještě cestou domů jsem si notovala písničky, které mě provází v podstatě celý život, protože je poslouchali moji rodiče. Nejhezčí na těch písničkách je to, že jsou zpěvné (dají se tedy zpívat) a i po tolika letech si v nich každý najde to, co je mu blízké, a hlavně mnoho textů je stále nebo zase aktuálních.
    Lidičky zpívejte ty naše písničky a každý interpret zůstane napořád.        Ketty

         Hudboslovení dospělé
Hudboslovení letos dosáhlo dospělosti – proběhl 18.ročník. Plnoletost oslavil tento festival hudby a slova se vší parádou, s plejádou kulturních vystoupení od akcí pro nejmenší jako jsou pohádkový karneval, odpoledne stolních her, lampionový průvod, přes besedy napříč světem až po koncerty různých žánrů, a to v provedení nejen domácích, ale i zahraničních interpretů.
Milé dospělé Hudboslovení, letošní ročník jsi zvládlo skvěle, jenomže si nemůžeš ani pořádně vydechnout a už musíš plánovat, jaká nová vystoupení nachystáš pro svůj další 19.ročník v roce 2020. Přeji ti hodně dobrých nápadů a ještě víc spokojených diváků než letos.    Alice

    Adventní sklípek a předvánoční Brno s Dlažkou
     Už někdy na jaře mě lákal kamarád, jestli bych s ním nevyrazil na degustaci vín do jednoho z jihomoravských vinných sklípků. Což o to, mí rodiče pocházejí z Moravského Písku a ze Strážnice, a tak je jasné, že víno mám už v krvi a rád si jím zpříjemním večer, ale jet s úplně cizími lidmi, navíc na dva dny do neznáma, se mi moc nechtělo. Kamarád byl ale odvážnější a vyrazil nakonec sám. 
Zhruba po půl roce se mi ozval znova s informací, že jarní degustace byla fajn a že stejní organizátoři chystají adventní degustaci ve sklípku i s návštěvou předvánočního Brna následující den. Dlouhý listopad s brzkou tmou a nevlídnými podzimními dny a začínající prosinec je období, které mi nikdy na náladě moc nepřidají, a tak jsem si tentokrát řekl, že zpestření v podobě dvoudenního výletu spojené s vínem a adventním Brnem je docela dobrý recept na podzimní depresi.  
    A tak jsme poslední listopadový den v poledne vyrazili z Prahy do Olomouce, kde už na nás čekal minibus i s Petrou Novotnou z Klubu Dlažka, která vše organizovala. Naši víkendovou partu v Přerově doplnili další milovníci vína a už po cestě do Velkých Bílovic bylo znát, že ten, kdo pije víno, jakoby z něj čerpal i slunce vinohradů, které šíří radost a dobré naladění.
    Co se dělo dále, předčilo mé očekávání. Ve Velkých Bílovicích nás skleničkou vynikajícího růžového vína přivítali opravdu milí hostitelé z vinařství Maťák. Ubytovali jsme se ve vedlejším příjemném penzionu a vyrazili na večeři. Na chuť masa z domácí udírny vzpomínám ještě teď, mňam. A pak to přišlo – čekala nás řízená degustace desítky vzorků napříč odrůdami. Je radost poslouchat vinaře, který vám s láskou a úctou k rodinné tradici vypráví o výsledcích své práce, kterou můžete na místě rovnou ochutnávat. A že bylo z čeho vybírat. Já jsem si pochutnal hlavně na sušších vínech, ale vybrat si mohli i ti, kteří upřednostňují vína polosuchá či sladká. První degustaci jsme zajedli slaným pečivem s domácími paštikami, okurkami, ale nechyběly ani koláčky s dobrou kávou. Následovala druhá degustace, tentokrát osmi vzorků jedné odrůdy po ročnících, kdy jsme se dostali i do historie.
     S přibývající neomezenou konzumací všech dobrot a vína úměrně stoupala dobrá atmosféra, v níž jsem úplně zapomněl na svou původní obavu z neznámého prostředí a společnosti cizích lidí. Víno opravdu spojuje. Odcházel jsem spát ve čtyři hodiny ráno a nebyl jsem poslední. Ráno bylo sice trochu kruté, ale rozhodně jsem ničeho nelitoval. Byl to skvělý večer. Dopoledne jsme se naším minibusem přesunuli do Brna, kde jsme si už individuálně užili začátek adventního času.
Na závěr bych rád poděkoval Petře Novotné, která zvládla organizaci celé akce na jedničku a která kolem sebe šířila pohodu a radost. Loučili jsme se všichni jako dobří kamarádi, a pokud se tato akce bude opakovat a pokud to jen trochu půjde, určitě na ní nebudu chybět. Teď si tak trochu vyčítám svou jarní absenci.               Petr Žák     

    Poslední dveře
     Poslední staré dveře na naší základně v Rajnochovicích těsně před výměnou. Ano, dveře z roku 1986 po třiceti třech letech odešly do věčných lovišť.
    Máme tu nové dveře a nové verandy. Užijme si to!
Co dalšího plánujeme v roce 2020? rekonstrukce spodní chaty včetně jejího okolí. Chcete pomoci – pak nemůžete chybět na brigádě 17.-19.4.2020!
   Pokud byste chtěli přispět či o někom takovém víte – ozvěte se! Dík!              Mussur   

      Houby dík!
Letošní houbařská sezóna v Rajnoškách byla nejdelší v historii. První houby jsme sbírali v květnu, poslední jsem našel 26.11.2019. Nádherní kováři, statné bedly, hřiby smrkové, růžovky, ryzce smrkové, holubinky zelené i Révyho, lišky, klouzci, křemenáči osikové, kozáci, babky i suchohřiby – to vše se na nás smálo po celý rok. Díky lese, díky přírodo, díky počasí, díky houbové božstvo!
Letos nasušeno i namraženo, snězeno, ba vylízáno do posledního kousku!
Poslední smaženice byla na 18.11.2019 – bedly! Poslední houbová polévka byla na Mikuláše!          Mussur a další spokojení houbaři

Mikuláš v Rajnoškách
   Vše na Mikulášském víkendu bylo jen a jen OK! Konečně jsme v Rajnoškách! Zateplená jídelna s krbem a v něm praskající oheň po celý víkend. Teplíčko na chatičkách i v herně. Nádherné počasí – v pátek boží déšť a v sobotu polojasno a v neděli jasno úplně! Samí dobří lidé – usměvaví a ochotní a schopní všeho dobrého. Milé a veselé a hravé děti a ještě hravější vedoucí. Kuchyně božská počínaje polévkami nektarovými, opečenkami i vypečenečkami dost dobrými pro vegetariány i masoteriány, k tomu perník a další dobrůtky. Kytaristé – v pátek Vincenzo a v sobotu Vašek – hráli hodiny a samé krásné songy.
   A finále? Čert v novém hávu s hořícími vidlemi a jeho aktivní ďábelští pomocníci. K tomu je třeba připočítat andělky bílé jako sníh. A Mikuláš? Správně se chovající a nadělující plné tašky dobrůtek i krásných věcí na památku.            Díky Mikuláši, díky všichni, co jste tu byli!               Mussur