Jarní víkend v Přerově s Dlažkou

Je 18. března 2012 a právě končí nádherný slunečný víkend, který jsme strávili převážně v Přerově a já teď usedám k papíru, abych čerstvé zážitky hned přenesla na papír.
Dlažkaři byli aktivní už od pátku, ale my jsme se přidali až před sobotním polednem, na kdy byla naplánována vernisáž Komišovy výstavy v místní galerii. Kdo sledoval informace na internetu, věděl, že Komiš měl výstavu ve Zlíně a pak v Brně a Přerov navazoval výběrem obrazů z obou předchozích výstav doplněný novými obrázky.
Úvod vernisáže obstarali, Bob, Kouleno a Vincenzo, kteří si připravili pantomimicko-dramaticko-investigativní vystoupení, při kterém přítomní účastníci, ale možná i náhodní kolemjdoucí (akce probíhala na chodníku před galerií) byli vtaženi do hlasování o pravdivosti tvrzení o Mistrovi, který stál zahalen před vchodem do galerie a netušil, co se děje. Jakmile byl Mistr odhalen, výstava mohla být otevřena a davy se hrnuly do galerie obkouknout, co vytvořil. Kromě krásných obrazů Mistra – tedy Tomáše Komínka – zde čekaly i skleničky vína na přípitek, skvělé koláčky k zakousnutí a navíc i rádoby kunsthistorik Radim Kumšt (alias můj muž), který nám laikům ještě chtěl vysvětlit, co vlastně znamená slovo „vernisáž“, abychom neodcházeli nedovzdělaní. Nevím, jestli jsme se tím vzdělali, ale pobavili určitě. Pak ještě zaznělo několik básní a dokonce jeden zhudebněný text, takže umění se na nás hrnulo ve všech podobách. Obrazy byly krásné a vernisáž se myslím povedla.Doufám, že Mistr byl téhož názoru.
Po vernisáži jsme plni dojmů a nasyceni krásnem zatoužili nasytit se i jídlem a nabrat sílu na další aktivity. Tak jsme navštívili dobrou hospůdku, najedli se a šli pokračovat v sobotním programu. Někdo šel na hrátky s uměním pod krycím názvem Patlámo (?), někdo šel sportovat, třeba Michal šel hrát s mlaďochama volejbal a já šla „meditovat“ do postele, abych byla čilá na večerní jarní ples.
Tentokrát to vyšlo a ples byl opravdu jarní, byť astronomické jaro ještě nezačalo. Krásné počasí nám dovolilo odložit kozačky a zimní boty a jít na ples rovnou ve střevících. Cestou jsme se jako každý rok stavili ve vinotéce u Martiny, kde jsme měli sraz s ostatními účastníky plesu a odtud již zdravé jádro Dlažkařů pokračovalo společně do klubu Teplo, kde se ples již tradičně konal a přišli jsme akorát na dvacátou hodinu, kdy byl plánován začátek.. Letos Mussur avizoval velký zájem a ukázalo se, že tentokrát měl pravdu. Oba sály se již zdály plné, ale naštěstí jsme měli místenky, tak jsme se nemuseli o svůj stůl bát. Během chvilky se rozběhla zábava, všude se tančilo nebo i zpívalo. Ve vlekém sále hrála stejně jako loni přerovská legenda Synkopa a v malém sále šikovná cimbálovka Malá Kotula. Organizace byla dobrá, přibylo jedno prodejní místo na občerstvení, kterému vévodil Miloš, ale i u druhého bufetu a v baru bylo živo. Jako každý rok, i letos byla tombola, ale jak se ukázalo v našem případě, máme spíše štěstí v lásce než ve hře. Což nás samozřejmě těší. Ples pokračoval hluboko přes půlnoc, kdy se pomalu začali všichni loučit a směřovali do svých dočasných nebo trvalých domovů. V noci se ochladilo, takže ve střevících byla zima, ale zvládli jsme to. Líbilo se nám to, rádi jsme se zase viděli se známými a fajn se pobavili.
Menšíková H.

přečteno 110 krát