Pro kompletní funkčnost webu je třeba váš výslovný souhlas s uchováváním informací v souborech cookies (požadovaný směrnicí Evropské Unie). Soubory cookies také využíváme ke sledování návštěvnosti webu. Pokud cookies nepovolíte, nemusí funkovat některé vlastnosti webu - např. přihlášení se.
Menu
Rok: 2017 - 2016 - 2015 - 2014

Tábor Jak sportují indiáni

Tábor Jak sportují indiáni
31.8.2018 15:56:48
Jak sportují Indiáni – Rajnochovice
Vedoucí tábora – Mireček
Jak sportují Indiáni sice moc nevím, protože jsem byla opět v kuchyni, ale můžu popsat pár postřehů, jak se Indiánům vaří.                                                                                                                           V nové kuchyni skvěle a hlavně, když tam jsou Keclíkovi!!! Musím podotknout, že jsem si říkala, že to bude určitě tábor, kde budeme chodit brzy spát. Přeci jen už jsou Maruška a Milošek dříve narození, mají několik táborů za sebou, tak budou unavení.                                                                                                       To jsem se ale pěkně zmýlila!!!! Nevím, na jaké baterky fungují, ale nejvíc chcíplá jsem byla já, a když jsme ještě takřka každý den kolem jedné hodiny ráno žvanili, tak jsem se styděla zívat!!!!                                                                                                         A hlavně s jakou lehkostí a profesionálně vařili, vymýšleli i náročná jídla – sýrové kuličky byly skvělé, ale šoulalo se jich asi 600!!! Jídla byla výborná a konev se zbytky pro prase skoro prázdná. A do toho Miloškovo Frapíčko a na závěr Maruščiny zákusky. Mňam!!!!                                                                                                 Mireček si nás hýčkal, tým vedoucích a praktikantů byl samostatný a úžasný.                                                                                                 A v situaci, kdy hrozilo, že budu vařit sama, pomohla Martina a hlavně dojel Jerry a Lenča Škubalová. Hurá!!!!!!
Na chvilku jsme se viděli i Jitkou a Mussurem a bylo od nich šlechetné, že jsem na tábor dostala pohled, 50 Kč a krabičku jídla – kdybych měla hlad. ( Pravda – bankovka sice již neplatí, ale tak za 100 let bude mít jistě sběratelskou cenu).
Takže se všechno nakonec zvládlo – i to kuře na paprice, tzv. Albín, se snědlo. (ale to víme jen my z kuchyně, kde byl „zakopaný pes“)
A byla jsem mile překvapená, že děti milují segedín, fazole a halušky. Ale byl to pažravý tábor, věřím, že by snědli i tvarůžky a zabijačku!!!
Byl to fajn týden, mám doma nové recepty a osobní tričko a věřím, že se někde na Dlažce zase potkáme.
 
                                                                                               Líza