Pro kompletní funkčnost webu je třeba váš výslovný souhlas s uchováváním informací v souborech cookies (požadovaný směrnicí Evropské Unie). Soubory cookies také využíváme ke sledování návštěvnosti webu. Pokud cookies nepovolíte, nemusí funkovat některé vlastnosti webu - např. přihlášení se.
Menu
Rok: 2017 - 2016 - 2015 - 2014

Příměstský tábor Ageláček

Příměstský tábor Ageláček
1.10.2018 15:07:26
Hravý příměstský tábor Ageláček
Již po několikáté jsme pořádali příměstský tábor ve spolupráci s přerovskou nemocnicí.  A jak to dopadlo?
Výsledek byl více než perfektní.  V pondělí ráno se 19 dětí sešlo v klubu přerovské rybárny, která i nás vedoucí uchvátila svými velkými prostorami. Ale proč sedět uvnitř, když je venku tak pěkně! Vydali jsme se společně na kratší procházku kolem Bečvy směrem k Laguně. Bývá už tak zvykem, že pondělí dopoledne je ve znamení seznamování, my se rozhodli, že tuhle tradici neporušíme. U seznamovacích her jsme se smáli a bavili, jak jen to nejvíc šlo, zbytek dopoledne se nadále realizoval v míčových sportech a hrách, děti si zahrály melu, vybíjenou a plno dalších.
V úterý přišel na řadu první výlet, naše kroky směřovaly do Rajnochovic, ale kudy? Jít jen tak nějakou pěšinkou není náš styl, vzali jsme to přes nedalekou rozhlednu Maruška, tam se velmi líbilo nejen dětem, ale i nám vedoucím. A dál? No přeci dolů. Sem tam se stane, že dítě spadne, ale abychom padali my vedoucí, to už není tak tradiční. Po cestě si děti zahrály ještě několik her a v lese u základny se konal boj o vlajky. Tuhle hru mají všichni rádi, ale tentokrát to mělo jiný šmrnc, nikdy se mi nestalo, aby se za hodinu podařilo vlajku ukrást jen jednou, děti byly ovšem vynalézavé a taktiky měly natolik promyšlené. Do plna jsme se najedli a vyrazili na cestu, jak už jsem psal, obyčejné cesty nejsou pro nás, takže jsme se rozhodli, že nás autobus nevyzvedne v táboře, ale my si za ním hezky dojdeme na Tesák. Lehce se to řeklo, hůř provedlo. Po kuřecích řízcích stoupání do kopců nešlo jednoduše, my se ale nevzdali a šli a šli. Co by to byl za tábor, kdyby se sem tam něco nepovedlo. Pan řidič, který nás měl vyzvedávat, se o nás začal bát, když jsme v domluvený čas nebyli ještě na místě a vyrazil nás hledat. Naštěstí se pro nás ale vrátil, my vedoucí jsme z toho v konečné fázi měli srandu a děti si koupily aspoň nanuka.
Nastala středa, půlka tábora za námi, zahrajeme si něco velkého. První hra se jmenovala SMS, žijeme totiž v moderní době, tak proč to nezkusit. Děti si měly sestavit SMS podle bodovaných písmenek a následně ji štafetově zapisovat. Co ale netušily, že bodování písmenek se v průběhu hry může měnit, děti byly ovšem šikovné a se vším si poradily. Následovala hra Bränball. Pro ty, kteří neví, co by to mohlo být, tak je to jen další verze softballu, která je vytvořena pro mladší děti. Zvolili jsme velmi dobře, neuvěřitelně to všechny bavilo a chtěli hrát pořád. Oběd se konal stejně jak v pondělí v přerovské restauraci Katovna. Po velmi náročném dopoledni přišlo klidné odpoledne, které jsme se rozhodli přečkat v klubu, protože slunce pálilo až moc. Hrály se hry v kroužcích, různé běhací hry a v neposlední řadě i stolní, které si děti zamilovaly.
Je vedro, opravdu velké vedro, proto jsme se rozhodli druhý výlet uskutečnit někde, kde nám bude aspoň trochu chladněji. Naše kroky směřovaly do Brna na VIDU, výstavu různých interaktivních atrakcí a exponátů. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek. Děti byly velmi nedočkavé, až se budou moct na vše podívat i vyzkoušet. Čekal nás tam i oběd, a to ve formě boloňských špaget. Den byl natolik náročný, že po cestě zpět jsme všichni usnuli a pan řidič si pak z nás samozřejmě dělal srandu.
A je tu pátek, uteklo to jako voda, je tolik her a aktivit, které jsme si s dětmi chtěli zahrát. Času je ale málo, proto je potřeba z té obrovské nabídky vybrat to nejlepší, co můžeme nabídnout. Jednou z takových aktivit byla i hra Desperáti. Jedná se o hru, při které si děti musí zapamatovat obličeje, které jsou rozmístěné na nějakém území, pak doběhnout zpět a co nejpřesněji zapsat podle nákresů do tabulek. Děti to neskutečně bavilo a užily si přitom plno zábavy. Následovaly hry s lanem i hry na důvěru. Závěrečný oběd byl stejně jako celý tábor sladký. Děti dostaly palačinky.
Rozdáme plno odměn, diplomy, dárky a jde se tancovat. Mezi poslední aktivity, které jsme společně podnikli, byl JustDance, děti tancovaly tak moc, až se z nich kouřilo, že bylo potřeba tempo trochu zvolnit a poslední okamžiky prožít tak, jak si kdo představoval. Někteří si opět vzali stolní hry, jiní si chtěli s námi dělat fotky, aby měli plno vzpomínek a jiní si chtěli jen povídat.
Byl to opravdu nezapomenutelný týden, na který budeme vzpomínat. Moc děkuji svým vedoucím Karmarovi a Ivce, že do toho se mnou šli a společně jsme připravili tak vynikající týden prázdnin pro děti.
Michal Novosad